Subjektivní recenze hlavně metalových alb

Asking alexandria - Stand up and scream

12. dubna 2010 v 15:26 | Geniální vlk |  Hardcore, metalcore, screamo
Na Asking alexandriu (česky Ptací se Alexandra) jsem narazil na jedné diskusi o Bring me the horizon. Poslechl jsem si,líbilo se mi to...


Právě s Bring me the horizon jsem je v začátcích trochu srovnával. Obě skupiny hrají metalcore,občas až deathcore. Zpěvák AA dokonale zvládá brutální growling,agresivní vysoké screamy,čistý vokál a dokonce i jakési zničené Sykesovské polohy mezi zpěvem a řevem. A právě to je pro mě důvod je srovnávat. Bohužel,Dany Worsnop (AA) Oliho Sykese (BMTH) zřejmě příliš napodobovat nechce a tak je těchto poloh minimum. Shodní jsou také v tom,že je často slyšet dva vokály (hluboký a vysoký) naráz.

Alerion je takové správné intro s deštěm a zřejmě telefonující dívkou,které je už po necelé půl minutě narušeno kytarou. A je tu ještě jedna znatelná věc a totiž to,že Asking alexandria do svého tvrdého metalcore přidávají v malé míře i elektronické taneční party. Beru to jako příjemné zpestření,které rozhodně nezabíhá do nějakého scrunku k podivnostem jako jsou Brokencyde. Brzy se zapojí i zpěvák.

Píseň Final Episode (Let's Change the Channel),ke které vznikl i klip,textově začíná na "Oh my G-d" (neanglicky mluvícím řeknu,že je to velice tvrdé slovní spojení mající při vyřčení za cíl vulgárně urazit křesťany v okolí). Moje první oblíbená část začíná v 0:37 a oblíbil jsem si ji kvůli rychlým přechodům z řevu do útrpného mluvení. V půlce druhé minuty přijde na řadu i čistý zpěv a musím říct,že je to docela nuda. Aspoň,že je to krátké. Jenže ouha,ono se to po chvíli opakuje! Vše končí naopak vrcholně zábavnou taneční pasáží,kde je screamování podbarveno jen rychlou diskotékovou melodií.

Na A Candlelit Dinner With Inamorta je sympatický hlavně úvod,kde je možné zpěváka slyšet několik vteřin úplně bez hudby. V podobném duchu (ale už z hudbou) se vše nese až po Hiatus,jež je celý jakousi elektronickou taneční mezihrou.

Na následujícím,už zase klasickém,songu If You Can't Ride Two Horses at Once... You Should Get Out of the Circus,je bezkonkurenčně nejlepší chytlavá pasáž od 1:10. Mohli by ji tam dát vícekrát jako refrén,protože je vážně skvělá.

Not the American Average se vyznačuje tím,že je to snad jediný song,kde melodické vokály místy nejsou úplně nudné. Také se mi líbí závěrečné "Breathe,you st-pid f-cking b-tch,you st-pid f-cking b-tch. F-cking b-tch".

Na začátku I Was Once, Possibly, Maybe, Perhaps a Cowboy King zpěvák opravdu silně připomíná Sykesův screamovací styl.


Celkově se album vydařilo výborně. Trance party jsou zábavné,hudba tvrdá,řev pestrý. Nejlépe dopadly místa rychlých přechodů mezi false chord screamem a mluvením,nejhůře přirozeně zpívané části. Ne,že by byly nesnesitelně nepříjemné,jen jsou prostě často složené nudně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Somok | 24. června 2011 v 12:25 | Reagovat

Četl jsem si poslední Spark, kde recenzovali jejich druhé album. Poslechl jsem si pár písniček na YT, a poté okamžitě běžel do krámu pro placku. Jsem velice spokojen. Snad se to neoposlouchá, když se mi něco líbí na první poslech, tak většinou to nemá dlouhé trvání.

2 Verjo Johanna | Web | 13. ledna 2012 v 18:05 | Reagovat

Mě se naopak líbí ty části, kde Danny zpívá normálně :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama