Subjektivní recenze hlavně metalových alb

Cradle of filth - Godspeed of the devil´s thunder

30. ledna 2010 v 11:38 | Geniální vlk |  Cradle of filth
Starou tvorbu Cradle of filth,hlavně Midian,miluju. Nové jsem se dlouho bál,ale pak jsem se odhodlal a naposlouchal jejich nejaktuálnější album,Godspeed of the devil´s thunder (česky Boží rychlost čertova blesku). Bál jsem se proto,že všichni kolem mluví o strašné komerci (a nedávno bylo dokázáno,že poslech komerční hudby způsobuje rakovinu),nízké kvalitě,ztracené atmosféře a Daniho vysloužilých hlasivkách.


Když jsem si pak album roztřeseně pustil,byl jsem mile překvapený. Po všech kecech o komerci jsem čekal nějaký nasládlý poprock a místo toho jsem dostal slušný gothický heavy metal. Není to nic náročného,desku jsem skvěle strávil na první poslech. Atmosféra už není tak temná,spíš evokuje jakousi (ve dne probíhající) středověkou bitvu (ale to je jen můj subjektivní pocit,možná ovlivněný klipem k písni Death of love,který jsem několik dní předem zhlédnul). Zvuk působí velkolepě,často je slyšet sbor a bubeník to skvěle drtí!

Nevím,jak je na tom Dani v reálu,ale na desce zní jako za mlada! I když víte,co se říká... Ve studiu je Filthem každý. Úplně vidím,jak přijde do studia,normálně z papíru přečte celý text,zvukař pak už jen klikne na tlačítko Deny Špína a je to. Pravda je,že mnohem častěji volí přívětivější hlubší polohy,ale nezapomíná ani na své patentované skřeky a rozdíl oproti době,ve které ho běžně slýchám já (Midian,Cruelty and the Beast...) není znát. Jako znalec ještě přidám,že tentokrát téměř nešeptá.


In Grandeur And Frankincense Devilment Stirs je dvou a půl minutové nekytarové intro zakončené Daniho recitací a jakýmsi sympatickým operním pěvcem,kterého v dalších písních nenápadně uslyšíme ještě několikrát. Dani na album mimochodem přirozeně recituje (jako že nerapuje ani příliš nežene hlas do vocal fry polohy) docela často.

Shat Out Of Hell (vážně to neumím přeložit,takže to asi bude něco vulgárního,nicméně vokalista to vyslovuje jako "Šatatatau") je pořádný nářez bez nějakých čistých vokálů,výrazných symfonických prvků (kromě závěru),ve kterém se asi kolem 2:45 začne něco i dít.

The death of love (Smrt peněz) CoF zřejmě zamýšleli jako hit (i když v rámci žánru je to tvrdé sprosté slovo). Vlastě mi připadá docela stylové dělat komerční písničky stopáží přesahující sedm minut. V rámci předehry dostal Dani další možnost k mluvení,tentokrát k jakémusi rozhlasovému proslovu (a vím to proto,že té možnosti využil). Nízko položené Filthovi sloky pak kopírují melodii refrénu zpívaného zpěvačkou,která mým ztvrdlým uším zní spíše než gothicky už mírně popově. Mé oblíbené zavřeštění (to není útok na zpěvačku,mluvím už zase o Danim) začíná v 3:55.

Na počátku The 13th Caesar Filth překvapivě zase mluví. Na jeho obranu dodám,že v následující Tiffauges na něj zapomněli (možná proto,že je to další z dramatických téměř instrumentálních meziher obohacených na úvod milým HarryPotterovským cinkáním).

Po Tragic Kingdom (Království tragédů),ve které by znalce mohla potěšit krátká pasáž po 2:53,kde Dani téměř zpívá,následuje Sweetest Maleficia s kytarovým sólem a krásným výkřikem ve 4:18 (aneb přichází na mě zoufalství ohledně popisování každé písně zvlášť).

Teprve u Honey And Sulphur jsem pochopil,že to neustálé mluvení je asi záměrné a že Dan se tam v rámci koncepčnosti alba přesouvá do role jakéhosi průvodce.

Na Midnight Shadows Crawl To Darken (Půlnoční stínový kraul s drakem) se mi líbí hlavně krásná dohra (řekl bych nádherná,ale hodnotíme tu album podezřelé z komerčnosti,takže...),i když by mohla být hlasitější. Pokud máte zájem o tip na zajímavý part,soustřeďte se na místo po 7:43,kde Filth snad přechází do francouzštiny.

Darkness Incarnate je obohacena o hezký dětský hlásek (a děti já rád) a v pasážích,kdy je prořváván (vzniklo z 'pronášen') název písně připomíná (nebo vykrádá?) staré Beneath the howling stars.

Ten Leagues Beneath Contempt (Opovrhovaná desátá liga) Dani zahajuje obyčejným vocal fryem (když nevíte,co to je,prostě si tu píseň poslechněte) a to mě přivádí k myšlence,proč si vlastně někteří lidé mohou dovolit vydávat zvuky,které dokáže každý a stejně je všichni (i já) milují. Je ale pravda,že je alespoň perfektně nazvučený.

A po titulní Godspeed On The Devil's Thunder následuje ještě dohra v podobě songu Corpseflower.

I když se už dávno nedá mluvit o nějakém black metalu,některé věci se opakují a občas už nevíte,po kolikáté ten refrén slyšíte,neřekl bych,že to je nějaká moc hloupá komerce. Michaelovi Jacksonovi taky moc lidí nevyčítá,že nehraje čistý black metal. Vypadá to,že se nové tvorbě budu věnovat víc a to i přesto,že už u ní nemrznu a nesvíjím se bolestí,což k téhle skupině trošku patří.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama