Název deathcore jsem původně vymyslel já sám. Odvodil jsem ho od názvů jako metalcore,hardcore nebo emocore. Když jsem ho pak pro jistotu zadal do vyhledávače,abych zjistil,jestli už ho náhodou nevymyslel někdo přede mnou,byl jsem zklamaný. Vymyslel.
Svým hutným plným zvukem a dynamickými vokály mě nejdřív zaujali Despised icon. Od těch jsem také slyšel vůbec první pig squeal ve svém životě (říkal jsem tomu tenkrát hrdelní pískání). Pak jsem poznal Job for a cowboy a pár dalších kapel,které mě moc nebraly. Když jsem se potom prohrabával tímhle žánrem a hledal nějakou další slibnou kapelu,našel jsem Bring me the horizon a jejich album Suicide season,v překladu něco jako Sezóna,kdy holky,co mají místo ruk střeva,páchají sebevraždy (to měla být inteligentní narážka na cover alba).
Celá deska má deset skladeb. Jedná se o deathcore s prvky metalcore,trochou elektroniky a taky hodně emocemi. Oli Sykes skvěle kombinuje svůj trpící vyřvaný scream s šíleným nelidským řevem a také s klasickým hlubokým growlem.
Po úvodní The comedown přichází chytlavá Chelsea smile (experimentální překlad do češtiny: Baníčanův úsměv). Pak naprosto skvělá emotivní skladba It was written in blood (překlad: Došel inkoust) a Death breath (Smrdí ti z pusy).
Football season is over (Fotbalová sezóna je v h*jzlu) obsahující chytlavý čistý popěvek nemá celá ani dvě minuty. Po Sleep with one eye open (Víčko se mi přilepilo k obočí) s českým výkřikem "Vraz mi!" ve 2:07 přichází podle mě nejchytlavější píseň alba Diamont arenť forever (Prachy dojdou).
The sadness will never end (na překlad nemám dostatečnou slovní zásobu) si zaslouží vlastní odstavec. Po krásné předehře,delší kytarové pasáži a sloce přichází (nečekaně) refrén a v tom (teď už opravdu nečekaně) čistý vokál. Samozřejmě,něco málo se už řeklo nebo přirozeně zakřičelo v předchozích písních,ale tady jde o ten klasický melodický vokál. Normálně nejsem jeho fanouškem,ale tady,kde je ho jen trochu,se vyloženě hodí a posouvá desku mnohem dál.
Po netradiční předehře písně No need for introduction (v překladu Úvody za mě píše kdo se zrovna najde) a naopak jejímu naprosto tradičním riffu přichází klasický hluboký growl v maximální dávce a pak řev do prázdna,při jehož poslechu úplně vidím,jak musel Oli zničit mikrofon tím,že do něj naplival. Celá téměř minutová skladba končí velice zlověstnou kytarou a slovem Ok.
BMTH nakonec vše završují více než osmiminutovou titulní skladbou Suicide season (je jasné,že musí být na konci už jen proto,že je tak dlouhá a nedočkavému posluchači by například jako otvírák mohla vadit).
Album jako celek je úžasné a vlastně se mu nedá nic vytknout. V hudbě jsou i jiné emoce než prasácká brutalita ostatních deathcore skupin,žánr Sykesovu partu nijak neomezuje,vokály jsou pestré,melodie na svůj žánr velice chytlavé a dvě krátké skladby jsou jakýmisi mezníky,které vám pomohou už na poprvé držet pozornost a mít v hlavě skladby tak,jak jdou za sebou. Přestože název evokuje skříženinu Tokio hotel a Bullet for my valentine (BfMv + TH = BMTH),jedná se o skvělou hudbu. Diamont arenť forever forever!
Je to výborný album, ale lamácke preklady skladieb (Víčko se mi přilepilo k obočí? WTF???) to kazia. Sleep with one eye open znamená spánok s otvoreným jedným okom a to sa dnes snažil praktizovať unavený spolužiak vo vlaku :D